Dadaismus se zrodil během první světové války, konkrétně v roce 1916 ve švýcarském Curychu. Tento avantgardní umělecký směr stojí za jmény Tristan Tzara a Hans Arp. Jeho podstatou bylo odmítání tradičních pravidel a logiky, zatímco kladl důraz na nesmysl, fantazii a nelogiku. Podle dadaistů byl právě nesmysl adekvátní reakcí na chaos a absurditu doby poznamenané válkou.
Hravost, náhoda či provokace tvoří základní rysy dadaismu. Umělci tohoto směru často překvapovali publikum nečekanými či absurdními prvky svých děl. V literatuře i výtvarném umění rádi využívali techniky jako:
- náhodně sestavené texty,
- tvorbu z nalezených předmětů (objet trouvé),
- kritiku tehdejších společenských hodnot.
Důležitou roli hrála také ironie spolu s kritikou tehdejších společenských hodnot.
Curych se stal výchozím bodem pro rychlé šíření dadaismu po Evropě – především do Německa a Francie – ale vliv zasáhl i Spojené státy. Ačkoli tento směr trval jen krátce, přibližně do roku 1923, kdy se mnozí jeho zastánci přiklonili k surrealismu, znamenal zásadní obrat v moderním umění. Otevřel dveře experimentům a rozbil zavedené normy kreativního vyjádření.
Historické okolnosti vzniku dadaismu
Zrod dadaismu úzce souvisel s bouřlivými událostmi první světové války, která probíhala mezi lety 1914 a 1918. Tento konflikt přinesl nejen obrovské utrpení, ale také rozpad důvěry v tradiční hodnoty, racionální myšlení a logiku. Svět se ocitl uprostřed chaosu a destrukce zavedených pořádků, což zásadně ovlivnilo i oblast umění.
Dadaismus vznikl jako odpověď na válečné hrůzy a všeobecný neklid. Umělci hledali nové způsoby, jak vyjádřit své zklamání a nesouhlas se společností, kterou vinili za katastrofální konflikty. Jejich protest spočíval v odmítání konvenčních forem umění a ve snaze překvapit či šokovat absurdními nebo provokativními prvky.
Švýcarský Curych se během války stal neutrálním útočištěm pro intelektuály i tvůrce z různých koutů světa. Právě zde vzniklo v roce 1916 literární centrum Kabaret Voltaire – místo, které se stalo srdcem dadaistického hnutí. Dadaismus tak nejen kritizoval válku, ale zároveň reflektoval hlubokou skepsi vůči tradičním normám společnosti otřesené globálním konfliktem.
Rozsáhlá destrukce způsobená válkou spolu s touhou nacházet nové formy sebevyjádření vedly dadaisty k experimentům zahrnujícím:
- náhodu,
- ironii,
- absurditu.
Tato revoluce měla zásadní vliv na moderní umění i literaturu. Navíc právě dadaismus připravil půdu pro vznik dalších avantgardních směrů jako surrealismus či postmodernismus.
Kabaret Voltaire a počátky dadaistického hnutí
Kabaret Voltaire byl založen roku 1916 v Curychu a stal se klíčovým místem pro dadaisty. Tento literární a umělecký klub nabízel tvůrcům, jako byli Tristan Tzara či Hans Arp, svobodu zkoumat nové podoby umění a sdílet své myšlenky. Rychle se proměnil v jádro dadaistického hnutí, které reagovalo na nesmyslnost války odmítáním tradičních hodnot.
Večer co večer zde probíhala provokativní vystoupení:
- poezie plná absurdních asociací,
- náhodných slovních spojení,
- originální výtvarné projevy překvapovaly publikum.
Umělci kombinovali hravost s ironií a nešetřili kritikou společnosti té doby. Kabaret Voltaire tak nejen inspiroval další tvůrce, ale zásadně přispěl k formování dadaismu jako avantgardního směru.
Hlavní principy a hodnoty dadaismu
Dadaismus stavěl na odmítání tradičních hodnot, logiky i racionálního přístupu. Jádrem jeho filozofie byla úmyslná nerozumnost, která reagovala na absurditu válečné doby. Dadaisté se zasazovali o anarchii a naprostou svobodu v umění i myšlení, přičemž záměrně bourali zažité normy a hledali nové způsoby sebevyjádření.
Velký význam měla hravost, jež se projevovala experimenty s různými technikami a médii. Například princip náhody hrál klíčovou roli – koláže i texty často vznikaly spontánním uspořádáním slov nebo předmětů. Tento přístup chápal umění jako otevřenou hru bez pevně daných pravidel.
Fantazie byla další zásadní složkou dadaismu:
- osvobozovala tvůrce od omezení reality,
- umožňovala vznik děl plných absurdity a překvapení,
- přinášela provokaci do uměleckého vyjadřování.
<strongTato tvorba nejen kritizovala společnost poznamenanou válkou, ale zároveň inspirovala budoucí avantgardní směry a posunula hranice uměleckého vyjadřování.
Dadaismus jako protest proti tradici a logice
Dadaismus se vyznačuje odmítnutím tradičních hodnot, logiky a zavedených norem. Umělci tohoto hnutí považovali tyto principy za klíčové příčiny válečných hrůz. Tento směr vznikl jako protest proti racionalitě a společenskému pořádku, které podle nich vedly k destrukci. Dadaisté bourali konvence umění a vytvářeli díla plná absurdity, náhodnosti a provokace.
Podstatou dadaismu bylo zpochybnění všeho, co bylo považováno za smysluplné nebo hodnotné. Umělci si osvojili techniky jako:
- koláže z nalezených předmětů (_objet trouvé_),
- texty vznikající náhodou,
- další přístupy popírající veškerá estetická pravidla.
Nešlo však jen o nový umělecký styl – dadaismus byl i filozofií odporu vůči společnosti svázané tradicemi.
Skrze absurditu chtěli dadaisté ukázat na nesmyslnost války i úpadek tehdejšího řádu. V jejich tvorbě měla zásadní roli:
- ironie,
- ostrá kritika dobových hodnot,
- provokace, která šokovala diváky a přiměla je zamyslet se nad absurditou světa kolem nich.
Tento protest pronikl nejen do výtvarného umění, ale také do literatury či performancí.
Techniky používané v dadaismu
Dadaisté ve svých dílech experimentovali s řadou inovativních a neobvyklých technik, které měly za cíl vyjádřit jejich odmítnutí tradičních uměleckých forem. Jednou z hlavních metod bylo objet trouvé. Tato technika spočívala v tom, že běžné nalezené předměty byly vytrženy ze svého původního kontextu a díky tomu získaly nový, často překvapivý význam. K podobným principům patřil i koncept ready made, jenž proměňoval obyčejné objekty v umělecká díla. Nejznámějším příkladem je pisoár Marcela Duchampa, který se stal ikonou tohoto přístupu.
Mezi další oblíbené postupy patřila:
- fotomontáž, jež spojovala fotografie nebo výstřižky z novin do koláží,
- asambláže – trojrozměrná díla vytvářená kombinací různorodých materiálů a objektů,
- metody, které nejen provokovaly svou originalitou a nečekanými kombinacemi, ale zároveň výrazně ovlivnily vývoj fotografie, filmu i reklamní tvorby.
Tyto koláže často nabízely absurdní nebo kritické pohledy na tehdejší společnost.
Znaky dadaismu ve výtvarném umění
Dadaismus ve výtvarném umění se ostře vymezoval proti tradičním pravidlům a zavedeným konvencím. Umělci této avantgardní skupiny hledali způsoby, jak zbavit předměty jejich obvyklého významu a souvislostí, aby je mohli zasadit do nových, někdy až nečekaně absurdních nebo logiku postrádajících situací. Pro dadaismus byla charakteristická zejména hravost, důraz na náhodu a fascinace absurditou. Tyto prvky měly za úkol podnítit diváka k zamyšlení nad jeho dosavadním chápáním pojmu umění.
Jednou z výrazných osobností tohoto hnutí byl Hans Arp, který rád experimentoval s rozličnými materiály a technikami. Jeho tvorba často zahrnovala:
- abstraktní formy,
- objekty vytvářené spontánním skládáním,
- kombinace různorodých prvků.
Dadaisté hojně využívali postupů jako objet trouvé (nalezený objekt) nebo ready made, kdy z obyčejných předmětů vznikala umělecká díla. Tyto přístupy měly za cíl:
- bořit zavedené estetické normy,
- nabídnout nový pohled na to, co všechno může být považováno za umění.
Tvorba dadaistů nezřídka obsahovala ironii a ostrou kritiku tehdejší společnosti i jejích hodnotových měřítek. Tento avantgardní směr nejen šokoval svou nekonvenčností, ale také zásadně ovlivnil další směřování moderního umění – od surrealismu až po postmodernismus.
Znaky dadaismu v literatuře
Dadaistická poezie se zcela odklání od tradičních literárních forem a soustředí se na nelogičnost spolu s volnými asociacemi. Často vzniká překvapivými metodami, jako je třeba:
- rozstříhání novinových článků na jednotlivé kousky,
- jejich následné náhodné uspořádání,
- další nekonvenční přístupy.
Výsledné texty jsou často iracionální, takže jejich význam závisí výhradně na tom, jak si je čtenář vyloží. Literatura tak získává osobnější a interaktivnější rozměr. Dadaismus vyzdvihuje tvůrčí svobodu, spontánnost a odmítá pevně daná racionální pravidla.
Významní představitelé dadaismu
Mezi zásadní představitele dadaismu se řadí Tristan Tzara, Hugo Ball, Richard Huelsenbeck, Marcel Duchamp a Kurt Schwitters. Jejich dílo a myšlenky výrazně přispěly k formování i šíření tohoto avantgardního hnutí.
Tristan Tzara, rumunsko-francouzský básník a dramatik, patřil mezi klíčové teoretiky dadaismu. Ve svých manifestech zdůrazňoval absurditu a nelogičnost jako odpověď na tehdejší chaos ve světě. Hugo Ball, který založil Kabaret Voltaire v Curychu, měl zásadní vliv na utváření tohoto směru. Proslul experimenty s jazykem a tvorbou nonsensové poezie, čímž obohatil literární podobu hnutí.
Richard Huelsenbeck sehrál důležitou roli při propagaci dadaismu v Německu. Jeho provokativní manifesty budily pozornost i kontroverze. Marcel Duchamp pak způsobil revoluci ve výtvarném umění díky konceptu ready made, například ikonickým dílem „Fontána“ (pisoár), které zpochybnilo tradiční představy o umění. Kurt Schwitters zaujal svými kolážemi a asamblážemi pod názvem „Merz“, kde nečekaně kombinoval různé materiály.
Tito tvůrci nejenže bořili zažité představy o umění, ale také inspirovali nové generace tvůrců. Současně ovlivnili i vznik dalších avantgardních směrů, jako surrealismus či postmodernismus.
Vliv dadaismu na surrealismus a moderní umění
Dadaismus zásadně ovlivnil surrealismus i moderní umění svým revolučním pohledem na tvorbu a odmítáním tradičních norem. Surrealisté, kteří začali působit ve 20. letech minulého století, přejali mnoho dadaistických principů, zejména těch spojených s náhodou, absurditou či podvědomím. Dadaistická záliba v nesmyslu a spontánním projevu se silně promítla jak do literatury, tak do výtvarného umění – příkladem může být automatické psaní nebo ztvárnění snových scén.
Dada rovněž inspirovalo moderní umění tím, že zrušilo hranice mezi vysokým a nízkým uměním. Techniky jako ready-made nebo objekt trouvé představily nové možnosti využití obyčejných předmětů. Ikonickým příkladem je Duchampova „Fontána“, která radikálně zpochybnila samotné chápání toho, co lze považovat za umění, a připravila půdu pro postmodernismus.
Tento avantgardní směr měl vliv i na performativní formy vyjádření:
- happeningy,
- konceptuální práce,
- instalace.
Dadaistický důraz na provokaci a originalitu otevřel dveře nekonečným experimentům a zásadně ovlivnil další směřování světového uměleckého vývoje.
Napsat komentář